Super Sic - kariéra Itala Marca Simoncelliho
Těžká nehoda 23. října 2011 ve Velké ceně Malajsie tragicky ukončila život italského závodníka, mistra Evropy a mistra světa Itala Marca Simoncelliho. Ve třídě MotoGP už bohužel neukáže nic ze svého nesporného talentu, ale v motocyklovém sportu zůstane navždy zapsán jako sympatický talentovaný jezdec, jemuž se stala jeho vášen osudnou v nedožitých pětadvaceti letech. Připomeňme si úspěchy, jichž Super Sic během své krátké, avšak bohaté kariéry dosáhl.
Marco Simoncelli se narodil 20. ledna 1987 v italském městě Cattolica, ale vyrůstal v Corianu blízko závodního okruhu v Misanu. V mládí jezdil dlouho na východoitalském pobřeží mistrovství Itálie ve třídě Minimoto, kde mezi lety 1996 až 2000 patřil mezi přední jezdce s velkým talentem. V letech 1999 a 2000 se stal italským mistrem v této třídě a v sezoně 2000 byl rovněž účastníkem evropského šampionátu třídy Minimoto. V následujícím ročníku 2001 postoupil výš, absolvoval mistrovství Itálie ve třídě do 125 ccm a získal titul nováčka roku. O rok později už nastupoval v Evropském šampionátu třídy 125 a hned se stal mistrem Evropy pro rok 2002. Mezitím už nic nebránilo tomu, aby svoje umění ukázal také ve vytouženém mistrovství světa.
V mistrovství světa debutoval v roce 2002 ve třídě do 125 ccm v týmu Matteoni Racing při brněnské Velké ceně České republiky. Ve svém první závodě dojel na 27. místě, ale s vyjímkou Grand Prix Pacifiku v Motegi se zůčastnil i zbývajících závodů sezony. Nejlépe skončil na 13. místě hned v následujícím závodě po Brně a zisk 3 bodů už do konce roku nepřekonal. V sezoně 2003 už byl stálým účastníkem mistrovství světa třídy do 125 ccm, když mu Matteoni Racing tým nabídl plnohodnotnou smlouvu. Simoncelliho výkonost prakticky celou sezonu stoupala, když počáteční laťkou byla umístění až za bodovanou patnáctkou, ale v druhé polovině šampionátu dojížděl už těsně za první desítkou na bodech. Nejlepším umístěním bylo 4. místo v závěrečném závodě ve Valencii. V konečném účtování nasbíral 31 bodů a obsadil konečnou 21. pozici.
Marco a jeho dvě poznávací znamení - účes alá Jimi Hendrix a číslo 58, které měl už od začátku kariéry v MS. / Foto: motogp.com
Také v roce 2004 zůstal věrný stroji Aprilia RS 125, na kterém doposud jezdil, ale přestoupil do týmu Rauch Bravo. Nástup do sezony měl Simoncelli jako na houpačce. Úvodní podnik v Jihoafrické republice nedokončil, ale za 14 dní ve španělském Jerezu dosáhl na svoje premiérové vítězství v mistrovství světa. Pak ovšem přišli další dva nedokončené závody, kterých bylo nakonec v celé sezoně šest. Pokud však Marco dojížděl, byl nejčastěji na 6. nebo 7. místě a v celkové klasifikaci skončil se 79 body na 11. místě. Další ročník 2005 byl Simoncelliho posledním ve třídě do 125 ccm. Působil v týmu Nocable.it Race opět na Aprilii. Sezonu načal svým druhým vítězstvím hned v prvním závodě opět v Jerezu a dohromady vystoupal na stupně vítězů ještě pětkrát. Jednou obsadil 2. místo v Katalásnku a čtyřikrát byl na 3. místě v Německu, České republice, Kataru a Austrálii. Vyvaroval se i výpadků a závod nedokončil pouze dvakrát. Na konci mu 177 bodů vyneslo konečné 5. místo.
Před sezonou 2006 podepsal smlouvu se stájí Metis Gilera ve třídě do 250 ccm a opět zůstal věrný italskému stroji, když sedlal motocykl Gilera RSA 250. Premiérový závod dvěstěpadesátek nedokončil, nejlepšího výsledku dosáhl 6. místem ve Velké ceně Číny a díky vyrovnanosti výkonů skončil celkem v 11 ze 12 dokončených závodů do 10. místa. Ve výsledném pořadí mu v premiérové sezoně čtvrtlitrů patřila 10. příčka s 92 body. Sezona 2007 byla pro Simoncelliho takřka totožná s tou předchozí. Jednak hájil opět barvy týmu Metis Gilera a pak jeho výsledky se příliš nelišily. Opět v 11 ze 12 dokončených závodů projel cílem do 10. místa a nejlepším umístěním byla dvě 6. místa z Francie a Nizozemí. Celkově mu patřila znovu 10. pozice za zisk 97 bodů.
V roce 2008 získal Marco Simoncelli (58) titul mistra světa, když porazil Alvara Bautistu (19). / Foto: zimbio.com
Nejvýraznější úspěch Simoncelliho kariéry přišel v roce 2008. Se svojí Gilerou v barvách Metis týmu ovládl kubaturu do 250 ccm a stal se mistrem světa. Ironií osudu je, že svůj největší úspěch kariéry oslavil po předposlením závodě sezony v malajském Sepangu, kde za další tři roky jeho život tragicky vyhasl. Simoncelli nezačal sezonu 2008 dobře, když první dva závody nedokončil. Pak už ovšem přicházel jeden úspěch za druhým. V domácí Velké ceně Itálie v Mugellu dosáhl na první vítězství ve čtvrtlitrech a to zopakoval ještě při závodech v Katalánsku, Velké Británii, Japonsku, Austrálii a Valencii. Celkem stanul na stupních vítězů dvanáctkrát, když šestkrát vyhrál, třikrát dojel druhý a třikrát třetí. K tomu přidal 4. a 6. místo a od počátečních dvou výpadků tak dokončil všechny závody. V konečné klasifikaci porazil druhého Alvara Bautistu o 37 bodů a třetího Miku Kallia o 85 bodů. Po zásluze získal titul mistra světa a stal se vůbec prvním jezdcem, kterému se to podařilo ve třídě do 250 ccm na motocyklu Gilera.
Oslava mistrovského titulu v roce 2008 na okruhu v malajském Sepangu, který se stal nakonec Marcovi osudným. / Foto: motogp.com
Po úspěšné sezoně se spekulovalo o tom, že Simoncelli přestoupí do MotoGP, ale nestalo se tak. Marco se rozhodl zůstat ještě jednu sezonu ve čtvrtlitrech v týmu Metis Gilera a pokusit se o obhajobu mistrovského titulu. To se mu ovšem nepodařilo a skončil v konečném účtování na 3. místě. Zaznamenal vítězství ve Velkých cenách Francie, Německa, České republiky, Indianapolisu, Portugalska a Austrálie. Přidal ještě 2. místo doma v Itálii a tři třetí místa. Narozdíl od soupeřů, kteří jej porazili, ovšem nedokončil tři závody a navíc nestartoval v Kataru. Mistr světa pro rok 2009 Hiroshi Aoyama i druhý v pořadí Hector Barbera bodovali ve všech závodech a to rozhodlo. Aoyama vyhrál s počtem 261 bodů, Barbera měl 239 bodů a třetí Simoncelli 231.
Na sezonu 2010 už Marco Simoncelli, přezdívaný Super Sic, přijal další výzvu, když podepsal smlouvu ve stáji San Carlo Honda Gresini a stal se členem královské kubatury MotoGP. Poprvé v kariéře v mistrovství světa opustil italské stroje a usedl za řídítka Hondy RC212V. V premiérovém roce nedokončil pouze dva závody v Katalánsku a USA, nejlépe dojel čtvrtý v Portugalsku a čtyřikrát byl šestý v Německu, Japonsku, Austrálii a Valencii. V celkové klasifikaci mu patřilo 8. místo se ziskem 125 bodů a porazil daleko zkušenějšího týmového kolegu krajana Marca Melandriho, který byl na 10. příčce se 103 body.
Největšího úspěchu v MotoGP dosáhl Simoncelli při Velké ceně Austrálie 2011, kde skončil na 2. místě. / Foto: gresiniracing.com
Druhý Simoncelliho rok v MotoGP, sezona 2011, začala skvělým 5. místem v úvodním závodě v Kataru. Nadějně vypadal pro Simoncelliho i druhý závod v Jerezu, když dlouho vedl, ale v polovině závodu havaroval a musel odstoupit. Havárií už v 1. kole skončil i následující závod v Portugalsku. Čtvrtá Velká cena Francie přinesla kontroverzní kolizi s Pedrosou, po které Pedrosa spadl a zranil se a Simoncelli dokončil na 5. místě i přes penalizaci Ride Through. Na hlavu Simoncelliho se snesla kritika některých dalších jezdců v čele s Lorenzem, za přílišnou nebezpečnost při jízdě a předjíždění. V Katalánsku pak dosáhl na premiérové pole position a dokončil na 6. místě. Havárie ukončila Simoncelliho jízdu v deštivé Velké ceně Velké Británie a po ní přišli 9., 5. a 6. pozice v Nizozemí, Itálii a Německu. Grand Prix USA skončila další havárií, ale v České republice Marco zaznamenal první umístění na stupních vítězů v MotoGP, když dojel třetí. Následovalo 12. místo v Indinapolisu a potom série 4. míst v San Marinu, Aragonii a Japonsku. Na dobré výsledky navázal Simoncelli doposud nejlepším umístěním v MotoGP v Austrálii, kdy po tuhém boji s Doviziosem projel cílem na 2. místě.
23. října 2011 přišla nešťastná Velká cena Malajsie v Sepangu, kdy Simoncelli po smyku ve 2. kole vypadl ze sedla svého stroje, ale bohužel pokračoval v jízdě dál přesně pod kola Edwardse a Rossiho. Srážce se nebylo možné vyhnout, Edwards i Rossi najeli do Simoncelliho těla, tomu při hrozivém střetu spadla z hlavy přilba a bylo zřejmé, že se jedná o velmi vážnou nehodu s následky. Marco bojoval v péči lékařů o život ještě necelou hodinu, ale následkům těžkých zranění nakonec podlehl. Závod v Malajsii byl následně zrušen a motocyklový svět se pohroužil do hlubokého smutku.
Tragická havárie Marca Simoncelliho v Sepangu, při které spadl pod kola Colina Edwardse a Valentina Rossiho. / Foto: Reuters
Ital Marco Simoncelli zemřel v pouhých 24 letech a odešel tak jeden z největších talentů poslední doby, kterému se v MotoGP předpovídala velká budoucnost. Bojovník, nesmlouvavý jezdec na trati, ale nesmírně sympatický, usměvavý, v paddocku oblíbený a k fanouškům vždy vstřícný Ital, měl pohřeb čtyři dny po osudné havárii, 27. října 2011. V kostele Santa Maria Assunta v italském Corianu se s ním kromě nejbližších přišli rozloučit na poslední cestě také tisíce fanoušků. Nechyběli kolegové a kamarádi z motocyklového mistrovství Rossi, Agostini, Criville, Corsi, Takahashi, de Rosa, Davies, Pasini, Poggiali, Lorenzo, Dovizioso, de Puniet, Capirossi, Elias, Aoyama nebo de Angelis. Závěrečný závod sezony 2011, Velká cena Valencie, byla vyhlášena za vzpomínkový závod na Marca Simoncelliho.
-gall-
